V malé vesničce v podhůří Krkonoš, nebo Orlických/Krušných hor leží malý statek. Žije na něm hospodář se stádem ovcí, minimálně dvě kočky, a hyperaktivní chlupaté torpédo, co všechno ví, všechno zorganizuje, vymyslí a ještě u toho stihne schrupnout a vynalézt novou aportovací sestavu. Jako správná čistokrevná bordera do má i papírově vznešené jméno, ale slyší prostě a jednoduše na Kubíčka. A o něm napsal Pavel Mondschein půvabné Bordeří povídačky. Psi, lehkonohá, k dětem přátelská múza a humor si vždycky rozuměli. Ne nadarmo se v českém zlatém fondu nachází Dášenka čili Život štěněte. A přestože samotný Kubíček by byl z rozjívené foxteriéří holčičky nejspíš dosti v rozpacích, v jeho příbězích se schovává čapkovské okouzlení detailem a každodenností schovanou do zdánlivě naivního bezčasí. Máme rádi bordery… Bordeří povídačky tvoří deset různě dlouhých vyprávění nahánějící pod drobnohled různé radosti (a trampoty) života na statku. A protože Mondscheinovu anotačnímu adorování jistého psího pasteveckého plemene nelze konkurovat, nezbývá, než se podívat, cože se to skrývá pod pojmem povídačka. To je takové velmi zábavné, uvolněné vyprávění s pointou a několika tunami laskavého humoru. Právě na něm, nadhledu a specifické miloučkosti celá kniha stojí. Dramatičnost byla vykázána za dveře a je šokující si uvědomovat, jak málo ji čtenář postrádá. Vlastně ona tam vůbec…